ING Night Marathon Luxembourg 2017

Lucemburk očima a nohama Pavla P.

Další zemí na mém putování za evropskými maratonskými skalpy je Lucembursko.

Opět vyrážím autem a cestu přes celé Německo až do této malinké země někde mezi Německem, Francií a Belgií. Po německé dálnici cesta svižně ubýhá a než jsem se nadál, projel jsem Lucemburskem a náhle vidím nápis, „vítejte ve Francii“. Otáčím se a hledám svoje ubytování v soukromí u místních. Po nějaké době nalézám správnou adresu a po formalitách vyrážím do města. Lucemburk má co nabídnout. Stará architektura udržovaná po staletí jejími obyvateli je nádherná. S restauracemi v malebných zákoutích i obchodních uličkách vše působí poklidným dojmem ospalého venkova. Co naplat, teplota šplhá k 35 stupňům a tak je ve stínu úzkých uliček příjemně.

Po obědě v ceně víkendové útraty celé rodiny jdu vyzvednout startovní číslo a čip. Vše se odehrává v rozsáhlých podzemních garážích, kde bude dnes večer start závodu. Potom už odcházím dospat těch pár hodin a připravit se na noční závod.

Start závodu je v devět večer. Vybíhají společně všechny distance a nikomu se moc nechce závodit. Přece jen teplota je stále okolo třiceti stupňů a z rozpálených ulic přímo sálá žár předchozího dne. Pomalu ale nabíráme tempo a za chvíli jsme v polovině závodu. Zde se odděluje zrno od plev a už běží pouze maratonci. Na tuto část trasy snad nezapomenu nikdy. Vbíháme do vilových čtvrtí, kde snad před každým domem pořádá grilovací párty jejich obyvatelstvo. Griluje se maso, pije víno a bouchá šampaňské. Atmosféra je nezapomenutelná. To ale není ještě všechno. Vbíháme do rokle pod hradem a zde začíná hra DJ, světel a famózních diváků. Po výběhu do starého města je snad na každém volném prostranství a náměstíčku DJ se svojí aparaturou a dynamickou hudbou se spoustou tanečníků a bavících se obyvatel města. Lucemburk se v tuto noc proměnil v jednu velkou diskotéku a baví se opravdu všichni.

Přibíháme do posledních kilometrů závodu. Ulice jsou lemovány zapálenými loučemi a na posledním kilometru je cesta poseta zapálenými svíčkami až do posledních metrů závodu.  Atmosféra nabírá vrcholu a to hlavní má teprve přijít. Vbíháme do podzemních garáží na rudý koberec s roztleskávačkami lemující tyto poslední metry. Slyším opět svoje jméno a mohutné povzbuzování diváků, závodníků a dobrovolníků. Probíhám cílem a na krku mi přistane účastnická medajle. Podávám si ruce s dívkou, která mě několik kilometrů dělala společnost. Moc si nerozumíme řečí, ale jsme šťastni z toho pocitu v cíli a čas těsně pod 4 hodiny není ostudou. Vidím Slovenskou vlajku a jdu se pozdravit s bývalými krajany.

Lucemburk je místo, kde jsem určitě nebyl naposledy. Po NY a Praze je to třetí nejhezčí závod jaký znám.