Regensburg Marathon 2017: RtW tentokráte válelo v Německu….

Startovné: 61 EUR (=pozdní přihlášení 50 EUR + 5 EUR bankovní poplatek + 6 EUR půjčení čipu).

Účastníci: Slávek Král + Ctibor Kačer

Trať: 95% asfalt, 5% dlažební kostky. Rovina. Celkové získání nadmořské výšky 129 m. Dva 21 km okruhy.

Start: v 8:30 ráno, v místě expa. Půlmaratonci a maratonci dohromady.

V sobotu večer jsem přijel ke Slávovi do Plzně, dali jsme večeři, dvě piva a šli spát. 4:00 budíček, 4:30 sedáme do aut a velmi pohodlně přejíždíme do Regensburgu.
Parkujeme bez jakýchkoliv problémů 200 metrů od startu na parkovišti u REWE (cosi jako naše Penny). Velmi pozitivně hodnotíme, že si můžeme vyzvednout čísla dvě hodiny před startem a že je vše na jednom místě – výdej čísel, EXPO, kde prodávají vše, na co si jen běžec vzpomene (za velmi příznivé ceny), start, cíl, stánky s jídlem, pitím, WC, převlékárny.

Předpověď počasí na tuto neděli byla něco jako jasno a 28°C, takže jsme od probuzení do startu do sebe každý nalil tak dva litry tekutin. Čekání na výstřel trávíme mimo startovní koridory ve stínu přilehlých Lip.

„Abychom to ale neměli tak jednoduché, tak nastoupilo vedro – a začalo gradovat.“

8:30 výstřel, jde se na to. Pomalu jdeme ze stínu do startovních koridorů vmísit se do davu.

Po 4 minutách se dostáváme na startovní čáru a vybíháme. Na můj vkus se ten dav prvních 10 km hýbal moc pomalu. Po 10 km se to konečně roztrhalo. Konečně se dalo „běžet“. Abychom to ale neměli tak jednoduché, tak nastoupilo vedro – a začalo gradovat. Myslím, že zlomový moment nastal, když jsme doběhli první kolo a půlmaratonci se odpojili do cíle.
My se Slávou a dalšíma cca 700 maratonci vyrazili do druhého kola. Lidí bylo rázem pětkrát méně a navíc se to ještě více roztrhalo, tak jsem kolikrát běžel sám. Teplota teploměru vyskočila ještě výš, tak to na tom asfaltu docela hezky peklo. Naštěstí občerstvovačky byly často a dalo se doplňovat, polévat se apod.

Doběhli jsme se Slávou ve svých klasických časech. Sláva někde okolo 3:30, já za 4.

Gratulujeme si k výkonu, vracíme čipy, pijeme vše co teče a vyrážíme domů.

Co bych měnil? Neměnil? Asi bych se příště namazal opalovacím krémem, abych se tolik nespálil a možná si vzal tenkou kšiltovku. Jo a taky bych se asi přihlásil dříve, aby to nebyl takový ranec. Organizátoři to měli zvládnuté na jedničku. Vše na jednom místě, dalo se zaparkovat, občerstvovačky často a všechno v hojném počtu. Po závodě je možnost si dát sprchu. Sběr zraněných fungoval suprově.

Myslím, že můžu doporučit jako výlet na jeden den. Běží se historickým centrem, kam po závodě určitě stojí za to skočit na oběd, kafe nebo jen na zmrzku.