Víkend plný jídla a nový osobní rekord! Pařížský Maraton…

Letos jsem se 6. dubna zúčastnil 39. ročníku Schneider Electric maraton de Paris a musím uznat, že jsem si to vážně hodně užil, ale pojďme pěkně od začátku.Na maraton jsem se přihlásil už někdy loni na podzim, protože na takovéto akce registrace mizí hodně rychle a já chtěl Paříž zažít. Bohužel nebo možná bohudík jsem byl jediný z našeho teamu, kdo běžel a tak to bylo poprvé, co jsem vycestoval do zahraničí a reprezentoval náš team Run the World sám. Jednu chvíli to vypadalo, že pojedu úplně sám, ale nakonec jsem byl rád, že se mnou jel můj brácha. Plánovali jsme na poslední chvíli, že pojedeme autem, ale nakonec v den odjezdu se rozhodlo, že poletíme brzo ráno letadlem ( musím uznat že to bylo dobré rozhodnutí hlavně na cestu zpět ). Odlet byl z Prahy a přistávali jsme na mezinárodním letišti De Gaulle, kde jsme nastoupili na příměstský vlak, který nás odvezl do centra.

Rovnou z letiště naše cesta vedla na hotel, který se nacházel pod Montmartrem a vzdálenost od centra byla poměrně příznivá. Hned po ubytování, teda jen check-inu, jsme se vydali na EXPO vyzvednout si startovní balíček. Po příchodu jsem zjistil, že jsem úplně zapomněl na zdravotní potvrzení, které bylo potřeba a bez něhož by mě nepustili na start. Poslali nás na helpdesk, kde nám opravdu řekli, že bez něj nemohu běžet, ale že jim ho mohu poslat na email. Hned jsem bral do ruky telefon, našel si na internetu, kde je to potvrzení a přeposlal ho domů do Čech tak, aby druhý den už vyplněné potvrzení mohli poslat a já si mohl znovu dojít pro startovní balíček. Ještě, že jsme se rozhodli jít pro startovní balíček už v pátek a ne v sobotu, jak jsem plánoval ☺. V pátek i sobotu jsme prošli většinu centra Paříže ( hlavně že jsem si říkal, že budu odpočívat a nebudu moc chodit 😀 ). Ještě než zmíním neděli, tak nesmím opomenout sobotní večeři, protože jsem dostal pár tipů, kde se dobře najíme a jednu z těch doporučených restaurací jsme opravdu našli. Byla v takové malé zapadlé uličce poměrně stranou od ruchu ( pravda při odchodu ta malá zapadlá ulička byla najednou úplně plná lidí a barů, kterých jsem si při příchodu nevšiml ). Po příchodu nás přivítala velmi milá paní a usadila ke stolu. Podle „plánu“ jsem si měl dát těstoviny, ale když jsem uviděl v jídelním lístku kachnu na medu, bylo rozhodnuto a doteď jsem rád, protože jsem dlouho neměl nic tak dobrého. V neděli ráno po protažení a lehké snídani jsme vyrazili metrem na start. Metro bylo plné běžců, aby ne, když na startu mělo být 41000 startujících. Před startem jsem si odnesl tašku s oblečením do cíle, který je asi 1km od startu, lehce se rozhýbal, rozloučil s bráchou a zapadl do svého startovního koridoru.

Plán byl jasný. Vyběhnout s vodičem na 3:00 hodiny a doběhnout kousek před ním, abych pokořil tu bájnou hranici tří hodin. V 9:00 byl start těch nejlepších, hned po nich odstartovala vlna na 3 hodiny, která ale byla rozdělena na čtyři části. Já startoval vlastně až jakoby ve třetí vlně. Odstartoval jsem hned vedle svého vodiče, s nímž jsem chtěl běžet až do cíle. Běželo se mi vážně dobře, sice počasí bylo poměrně teplé a svítilo sluníčko, ale mě to nevadilo a do 10.km jsem se držel svého plánu. Po desátém kilometru jsem si řekl, že se mi běží vážně uvolněně a že se pokusím o pár vteřin zvýšit tempo a že si doběhnu vodiče na 3 hodiny, který startoval o vlnu dřív a jehož jsem viděl před sebou. To se mi i povedlo. S bráchou jsem byl dohodnutý, že bude na 5. kilometru, tam jsem ho ale nezaregistroval, ale zaregistroval jsem ho na 12., kde mi udělal pár fotek a povzbudil mě do dalšího pokračování. Nečekal jsem ho tam, o to víc mě to potěšilo ☺. Já pokračoval strojovým tempem vstříc cíli. Asi kolem 18.kilometru se probíhalo tunelem pod Louvrem, kde moje běžecké hodinky značky Nike ztratily signál a já tak ztratil přehled o tom, jak si vedu, protože přestaly ukazovat tempo ( teď vím, že jsem je měl vypnout a znovu zapnout ☹ ) Kolem 30. kilometru se probíhalo kolem Eiffelovky, což byl krásný pohled, ale mě začalo docházet, že jsem teprve na startu, jak říkají maratonci, a že to bude ještě hodně bolet. Moje obavy záhy začaly být realitou. Na 32. km jsem začal zpomalovat a nohy začaly tuhnout. Na 38. km mě předběhl první vodič a na 40. mě doběhl a předběhl ten můj, s nímž jsem startoval. Komu se už něco podobného stalo, tak ví, že jsem nedokázal zareagovat a chytit se ho. Moje tělo už rezignovalo. Byl to boj už jen v hlavě a já se modlil, abych už byl v cíli. Před cílem byla zatáčka a zhruba 300m rovinka mírně do kopce, když jsem uviděl cíl a vodiče, který nebyl zase tak daleko, jak jsem očekával, tak jsem začal sprintovat, abych ho doběhl ( na tohle jsou i studie, že když člověk už nemůže a vidí, že už bude konec, tak pokaždé v sobě najde energii k tomu bojovat ). Na cílové čáře se mi vážně povedlo doběhnout svého vodiče, ale nevěděl jsem, jestli se mi povedlo doběhnout pod 3 hodiny a nebo ne.

Výsledek jsem se dozvěděl asi až po půl hodině, co jsem v cíli dostal křeče, najedl se, napil a našel bratra, který byl první, kdo mi gratuloval. Potom, co už jsem byl s brachou, tak jsme si na necelou hodinku lehli do trávy, což jsem vážně potřeboval, moje tělo to potřebovalo. Po krátkém odpočinku a poté, co už počasí vůbec nebylo tak příznivé jako při závodě, jsme se přesunuli na Champs-Élysées (odkud byl i start) na oběd. Po obědě a lehkém opláchnutí na záchodě, jsme se prošli po Paříži. Před odletem jsme ještě navštívili Montmartre, kde jsem si chtěl koupit nějakou památku na Paříž, což se mi i nakonec povedlo. Odpoledne jsme se přesunuli na letiště a já můžu vzpomínat v dobrém na krásný víkend a ještě hezčí maraton, kde se mi opravdu podařilo zaběhnout čas pod 3 hodiny. Doběhl jsem na 811. místě v čase 2:59:44, jako druhý Čech, hned po Honzovi Fričkovi 2:58:12. Na startu bylo 40783 běžců a do cíle doběhlo 38674. Vyhrál Kenenisa Bekele v čase 2:05:03.