Borecký půlmaraton 2017! RtW druhé!
Za závody jezdíme do exotických krajů, ale běžecké skvosty člověk najde někdy i za humny. A mezi ně určitě patří Borecký půlmaraton. Před pěti lety vznikl jako pokus ukázat krásy běhu a Kokořínska fotbalistům týmu Slavia Velký Borek. Jestli se to povedlo nevíme, ale šuškanda se roznesla a závod přírodou dnes láká stovky účastníků. A je proč: Jednosměrná trasa (odvoz na start je zajištěn autobusy), trasa převážně přírodními cestičkami CHKO Kokořínsko, krásné výhledy a dobrá organizace. Jen jediné se čekat nedá: osobní rekordy. Zatímco půlmaraton s krásnější trasou najdete těžko, rychlejších jsou spousty… A letos se příroda rozhodla to běžcům pořádně osladit…
Klubové centrum Run the World na Mělníku má závod za „domem“ a co bychom to byli za borce, kdybychom si nechali Borecký půlmaraton utéct? Naše parta pravidelně trénovala celou zimu, takže na start jsme letos dorazili v úctyhodném počtu 10 závodníků a mnoha příznivců.
Samozřejmě jsme toho využili a už na startu ve Mšeně jsme pořídili nějaké to klubové foto. V pravé poledne zazněl startovní výstřel a dav cca 300 mužů (ženy startovaly o půl hodiny dříve) se vydal zápasit s nástrahami přírodní tratě. První „checkpoint“ představuje tzv. Myší díra asi 250m po startu. Vyplatí se vyrazit rychle, protože dav je ještě nahuštěný a před uličkou o šíři cca 80cm se tvoří trochu zácpa. Pak už se vyráží do lehkého terénu a do kopce. Na to, že trať vede „převážně“ z kopce (cíl je o cca 180m níže než start), si závodníci stoupání užijí dosyta. Polní cesty jsou plné louží, skutečný „trail“ ale začíná na 4.km krásným technickým seběhem roklí Kočičina. Po slunečném týdnu v noci pršelo a blátíčko je všude. K tomu klesání, kaluže, kmeny, kameny, kořeny, kapradí. Krása!
Na chvíli si běžci srovnají krok klesáním na asfaltu. Ovšem po občerstvovací stanici U grobiána se opět vydají do terénu. Pak opět kousek silnice kolem Harasova, kde už začíná citelný protivítr. Kdo běží za svalnatým soupeřem, má vyhráno – to si asi říkal i Jirka z konkurenčního týmu, kterého pořád nemůžu setřást :-).
Nejsme tu ovšem na silničním běhu, a tak si to zamíříme vzhůru lesem mezi skály, odkud je nádherný výhled na rybník Lhotka. Kdyby se tak mohl člověk chvíli kochat! Následuje prudký seběh se závěrečným seskokem ze skalní římsy a test rovnováhy na můstku ze zabahněných klád. Proč vyrábět umělé překážky, když se dají využít ty přírodní!
Ve Lhotce u nádraží se můžeme aspoň opět občerstvit a hurá na asi „nejlehčí“ část závodu po silnici do Hleďsebe. Naštěstí tu ani moc nefouká.
Stoupání na 15. km už všechny dost bolí, ale (trochu oproti očekávání) to ještě není dnes to nejhorší. Těsně za posledním „bufetem“ na rozcestí Čepička se do závodníků opře silný protivítr (dle Aladina 40, v nárazech až 80 km/h!). Přes veškerou snahu je pohyb vpřed pomalý, jako na trenažéru. Subtilnější závodnice vítr skoro poráží. Toto pokračuje cca 3km až k psímu hřbitovu, kde po dnešku leží pohřbeny i dnešní ambice mnoha závodníků, mne nevyjímaje. Tam se naštěstí trať už stáčí doleva do Borku. Nevím, jestli si někdo stěžoval na příliš krátkou trať loňských ročníků, ale pořadatelé (někdy až příliš svědomití) se oproti loňsku rozhodli přidat ještě 250m kličku kolem pošty a zároveň ponechat závěrečný oběh fotbalového hřiště.
Cíl! A k tomu foto, gulášek a spousta běžeckých známých. Bolest a mírné zklamání z času jsou zapomenuty, zůstane zážitek z dalšího ročníku krásného závodu. Všichni dokončivší závodníci zvítězili sami nad sebou. Nad přírodou se vyhrát nedá, tu by měl člověk respektovat a obdivovat její krásy i nástrahy.
PS: Náš tým Run The World nakonec získal stříbro v soutěži týmů! Byli jsme nejpočetnější tým, pořadateli též vyhlášený jako známý a oblíbený :-). Mezi 3 nejrychlejší členy se nakonec počítali Dominik Šonský, Miloš Bohoněk a moje maličkost (Radim Štefan). Nakonec jsem se ale projevil jako největší vytrvalec, jelikož jsem jako jediný vydržel ve vichru (málem mě srazil padající velký slunečník) až do vyhlášení a převzal jsem krásný diplom :-).
Velké uznání ale patří všem členům party, zejména našim statečným dámám (Sylva a Tamara).
Stránky závodu: http://boreckypulmaraton.webnode.cz/
Výsledky: http://vysledky.irontime.cz/results261/
Mapa trasy: https://mapy.cz/s/1u8dx