Mattoni ½ maraton Karlovy Vary
Letos jsem běžel 2. ročník Mattoni ½ Maraton Karlovy Vary pořádaný skupinou Run Czech. Kromě zhruba 3000 kondičních i profesionálních běžců se před startem hlavního závodu, jak už je tomu zvykem, běžel i rodinný běh dm. Rychlost v tomto případě není hlavním cílem, hlavní je se na start dm rodinného běhu postavit a užít si to, jak se patří.
Závod byl v sobotu 24.5. a tím, že se startovalo až v 18:00, tak jsem mohl jít dopoledne do práce. Po obědě mě nabrali Jirka s Míšou a vyrazilo se směr KV. Cestou pěkně pršelo, ale po příjezdu do města už přestávalo a po tom, co jsme si vyzvedli startovní tašky a návštěvě technického zázemí, kde jsme se převlékli do běžeckého, přestalo pršet úplně. Měli jsme ještě zhruba dvě hodiny do startu, tak jsme se dohodli, že se trochu projdeme a podíváme po městě. Zhruba ½ hodiny před startem už byl čas jít do startovních koridorů. Rozloučili jsme se s Míšou a vydali jsme se na start. Když jsem šel do svého koridoru, tak jsem se trochu divil, jestli jsem dobře, bylo tam ještě málo běžců a byl jsem vážně nezvykle blízko od startovní brány ( ještě jsem si asi nezvykl 😀 ). Těsně před startem nás posunuli opravdu k startovní čáře k VIP běžcům jak k zahraničním, tak hlavně k těm českým v čele s Fejfarem, loňským nej. čechem.
Měl jsem v plánu vyběhnout opatrně, ale jak tomu tak situace nasvědčovala, hned po startu jsem se připojil do skupiny běžců, kde byla i Petra Kamínková ( 40ti násobná mistryně ČR od krátkých tratí až po maraton ), s níž jsem vydržel běžet do 6. km, kde jsem já sice držel stále stejné tempo, ale ona trochu přidala a vytvořila si asi 100 metrovou mezeru. Od té chvíle jsem běžel převážně sám a snažil se hlídat nastavené tempo a abych se na každé občerstvovací stanici se dobře napil vody z kelímku. Na asi 16. km při stoupání jsem začal stahovat mezeru mezi mnou a Petrou, kterou jsem kolem 18.km doběhl a předběhl. V tu chvíli se mi běželo opravdu dobře, říkal jsem si, že jsem asi chytil druhý dech. Bylo to, jakobych zrovna odstartoval, ale spíš tělo bylo oblblé a já držel stále stejné tempo oproti předchozím závodům. Když jsem doběhl do cíle, byl jsem sice chvilku unavený, ale říkal jsem si, že mám ještě sílu, že bych běžel klidně dál. Potom co jsem odevzdal čip ze startovního čísla, dostal medaili a thermo folii kolem těla a našel Míšu, teda spíš ona našla mě, tak jsme šli fandit ostatním běžcům a čekali jsme na další lidi z našeho teamu.
Já jsem doběhl v novém osobním rekordu v čase 1:21:15 na 37. místě celkově. Druhý z teamu doběhl Stanislav Král 1:41:25, 401., dále Václav Gabriel 1:58:57, 1214. a Jirka Malák 2:14:12 na 1682. místě.Trať ve Varech je opravdu krásna a věřím, že každý kdo běžel si zde prožil emoce na trati a euforii v cíli.