Výlet do španělské Valencie 2015 (maraton a 10km)

Výlet do španělské Valencie byl na konci roku 2015 dosud nejvíce obsazenou zahraniční cestou našeho klubu. Vždyť kdo by se nechtěl v listopadu trochu ohřát u moře a ještě si u toho zaběhat? Vhod přišel i státní svátek 17.11. , který snížil nároky na dovolenou. A vítaná byla i příležitost využít našeho kamaráda Miloše, který už ve Valencii pobýval několik měsíců na Erasmu a disponoval cennou znalostí místního prostředí i jazyka. Levné letenky byly z Frankfurtu či Berlína, což byla trochu komplikace. Zase se ale někteří z nás dověděli, že velká evropská města mohou mít i více než jedno letiště ?.

Finální rekapitulace čítala 6 maratonců, 4 sprinteři na 10km trať a 2 ks nepostradatelného doprovodu.

Do Valencie jsme dorazili pozdě večer, s některými jsme se sotva seznámili a hned jsme řešili první problém: Ubytování, které jsme společně vybrali podle lákavých fotek na AirBnB ve skutečnosti připomínalo smradlavou jeskyni bez oken. Nic nestmelí novou partu víc, než řešení nečekaného problému nad mnoha džbány sangrie ?.
Druhý den jsme zvládli zařídit přestěhování do luxusního bytu přímo na trati maratonu, kousek od moře a za nižší cenu!
A hned jsme vyrazili i na registraci, kam přiletěl zbytek převážně Mělničáků zase z jiných koutů Evropy. Registrace probíhala v areálu Ciutat de les Arts i les Ciències architekta Santiaga Calatravy (*1951). Vypadají úžasně, ale zblízka je vidět, že je to spíš nevyužit(eln)ý skanzen, pomalu rozežíraný slaným povětřím. Vzájemné nahánění po obrovských pavilonech nám chvíli zabralo, ale nakonec jsme se ale k fotce poskládali všichni a stálo to za to! Museli jsme se zvěčnit ve fungl nových týmových tričkách… Finální rekapitulace čítala 6 maratonců, 4 sprinteři na 10km trať a 2 ks nepostradatelného doprovodu.

 

Den před závodem byl ráno jakýsi společný trénink Breakfast Run, který se odehrával v parku Jardines del Turía. Je to koryto bývalé řeky, která byla kvůli povodním odkloněna mimo město. Plán přeměnit nečekaně získanou plochu v dálnici naštěstí nevyšel, a tak získala Valencia krásné parky skoro napříč městem. Závod tudy bohužel nevede, protože na úzké chodníčky by se desetitisíce běžců nevměstnaly. Jinak je to ale běžecký ráj a možná právě tento rys města mu dal přezdívku Ciudad del Running (město běhu).

 

Den jsme doplnili návštěvou bývalého stadionu na koridu (Plaza del Toros), katedrály Sant Miquel del Reis a dalších krásných staveb. Líbil se nám i tradiční trh s ovocem, rybami, klobásami, olivami a dalšími dobrotami. Namísto doporučovaného odpočinku určitě padnul aspoň půlmaraton, který někteří vykompenzovali večerní koupelí ve značně osvěžujícím moři.

 

Start závodu byl již v 8:30 za příjemného chládku. Závod je velký (desetitíce lidí) a rozbíhal se dost pomalu. U startu jsme se trochu poztráceli, naštěstí balkon (a pro některé závodníky i záchod ?) našeho bytu na 3. km byl ideálním místem pro setkání a předávání informací. Tam jsem se potkal s mnohem rychlejším Kubou, který se obětoval a užil si tento maraton se mnou, za což mu ještě jednou děkuji. Zpočátku se běží po 4-proudých bulvárech, zatímco nakonec se trať proplétá úzkými uličkami. Pocitově tedy byla trať pořád dost „plná“. Pomalu se oteplovalo, ale skončilo to na příjemných asi 25°C. Škoda jen, že moře je vidět jen na chvilinku u přístavu. Atmosféra byla dobrá včetně hudby a fanoušků.

„Finálový běh „po vodě“  uprostřed mezi Calatravovými stavbami byl dechberoucí“

Trochu mě zarazilo občerstvení: Stanice každých 5km byly s rostoucí teplotou vždy vítané. Voda i ionťák v dostatečném množství a v malých PET láhvích, takže nebyl problém si je nést i delší dobu. Ale v rozporu s instrukcemi nebylo žádné ovoce (těšil jsem se na banány), ale pouze sušené meruňky, na které osobně nejsem vůbec zvyklý. Slibované banány a další ovoce bylo až v cíli. Zato v nečekaném množství, každý závodník dostal snad 2kg síťovku výborných mandarinek, jejichž sezona asi právě vrcholila ?. Nicméně kilometry ubíhaly (nebo jsme to byli my??) a v pro mě velmi dobrém čase 3:25 jsme se blížili k cílové bráně. Finálový běh „po vodě“ (na úzkém dočasném molu s kobercem) uprostřed mezi Calatravovými stavbami byl dechberoucí. Tento finiš už navždy zůstane v mé běžecké paměti, i díky doprovodu, který nás natočil a vyfotil. V cíli jsme počkali na ostatní kamarády-běžce a relaxovali na vyhřátém trávníku, což pro nás bylo uprostřed listopadu o to vzácnější.

 

Zbytek krátkého pobytu jsme věnovali oceanáriu (L’Oceanogràfic), které bylo úchvatné. Je sice poblíž Ciutat de les Arts i les Ciències, ale trochu jsme bloudili po bývalém závodním okruhu F1 (další pozůstatek mírně upadající slávy Valencie).

“Závod a celou Valencii určitě doporučuji“

Samostatnou kapitolou bylo výborné jídlo. Valencie se považuje za místo vzniku Paelly a dělá se tu na několik způsobů. V restauracích se často objednávají jen mixované předkrmy “tapas”, což pro mě byla vždycky loterie, protože jsem nikdy nevěděl, co dostanu a kolik toho bude ? . Ale byly dobré snad všechny.
Závod a celou Valencii určitě doporučuji.

 

Otazky na beham@runtheworld.cz