Výlet do španělské Valencie 2015 (maraton a 10km)

Výlet do španělské Valencie byl na konci roku 2015 dosud nejvíce obsazenou zahraniční cestou našeho klubu. Vždyť kdo by se nechtěl v listopadu trochu ohřát u moře a ještě si u toho zaběhat? Vhod přišel i státní svátek 17.11. , který snížil nároky na dovolenou. A vítaná byla i příležitost využít našeho kamaráda Miloše, který už ve Valencii pobýval několik měsíců na Erasmu a disponoval cennou znalostí místního prostředí i jazyka. Levné letenky byly z Frankfurtu či Berlína, což byla trochu komplikace. Zase se ale někteří z nás dověděli, že velká evropská města mohou mít i více než jedno letiště 😊.

Finální rekapitulace čítala 6 maratonců, 4 sprinteři na 10km trať a 2 ks nepostradatelného doprovodu.

Do Valencie jsme dorazili pozdě večer, s některými jsme se sotva seznámili a hned jsme řešili první problém: Ubytování, které jsme společně vybrali podle lákavých fotek na AirBnB ve skutečnosti připomínalo smradlavou jeskyni bez oken. Nic nestmelí novou partu víc, než řešení nečekaného problému nad mnoha džbány sangrie 😊.
Druhý den jsme zvládli zařídit přestěhování do luxusního bytu přímo na trati maratonu, kousek od moře a za nižší cenu!
A hned jsme vyrazili i na registraci, kam přiletěl zbytek převážně Mělničáků zase z jiných koutů Evropy. Registrace probíhala v areálu Ciutat de les Arts i les Ciències architekta Santiaga Calatravy (*1951). Vypadají úžasně, ale zblízka je vidět, že je to spíš nevyužit(eln)ý skanzen, pomalu rozežíraný slaným povětřím. Vzájemné nahánění po obrovských pavilonech nám chvíli zabralo, ale nakonec jsme se ale k fotce poskládali všichni a stálo to za to! Museli jsme se zvěčnit ve fungl nových týmových tričkách… Finální rekapitulace čítala 6 maratonců, 4 sprinteři na 10km trať a 2 ks nepostradatelného doprovodu.

 

Den před závodem byl ráno jakýsi společný trénink Breakfast Run, který se odehrával v parku Jardines del Turía. Je to koryto bývalé řeky, která byla kvůli povodním odkloněna mimo město. Plán přeměnit nečekaně získanou plochu v dálnici naštěstí nevyšel, a tak získala Valencia krásné parky skoro napříč městem. Závod tudy bohužel nevede, protože na úzké chodníčky by se desetitisíce běžců nevměstnaly. Jinak je to ale běžecký ráj a možná právě tento rys města mu dal přezdívku Ciudad del Running (město běhu).

 

Den jsme doplnili návštěvou bývalého stadionu na koridu (Plaza del Toros), katedrály Sant Miquel del Reis a dalších krásných staveb. Líbil se nám i tradiční trh s ovocem, rybami, klobásami, olivami a dalšími dobrotami. Namísto doporučovaného odpočinku určitě padnul aspoň půlmaraton, který někteří vykompenzovali večerní koupelí ve značně osvěžujícím moři.

 

Start závodu byl již v 8:30 za příjemného chládku. Závod je velký (desetitíce lidí) a rozbíhal se dost pomalu. U startu jsme se trochu poztráceli, naštěstí balkon (a pro některé závodníky i záchod 😊) našeho bytu na 3. km byl ideálním místem pro setkání a předávání informací. Tam jsem se potkal s mnohem rychlejším Kubou, který se obětoval a užil si tento maraton se mnou, za což mu ještě jednou děkuji. Zpočátku se běží po 4-proudých bulvárech, zatímco nakonec se trať proplétá úzkými uličkami. Pocitově tedy byla trať pořád dost „plná“. Pomalu se oteplovalo, ale skončilo to na příjemných asi 25°C. Škoda jen, že moře je vidět jen na chvilinku u přístavu. Atmosféra byla dobrá včetně hudby a fanoušků.

„Finálový běh „po vodě“  uprostřed mezi Calatravovými stavbami byl dechberoucí“

Trochu mě zarazilo občerstvení: Stanice každých 5km byly s rostoucí teplotou vždy vítané. Voda i ionťák v dostatečném množství a v malých PET láhvích, takže nebyl problém si je nést i delší dobu. Ale v rozporu s instrukcemi nebylo žádné ovoce (těšil jsem se na banány), ale pouze sušené meruňky, na které osobně nejsem vůbec zvyklý. Slibované banány a další ovoce bylo až v cíli. Zato v nečekaném množství, každý závodník dostal snad 2kg síťovku výborných mandarinek, jejichž sezona asi právě vrcholila 😊. Nicméně kilometry ubíhaly (nebo jsme to byli my??) a v pro mě velmi dobrém čase 3:25 jsme se blížili k cílové bráně. Finálový běh „po vodě“ (na úzkém dočasném molu s kobercem) uprostřed mezi Calatravovými stavbami byl dechberoucí. Tento finiš už navždy zůstane v mé běžecké paměti, i díky doprovodu, který nás natočil a vyfotil. V cíli jsme počkali na ostatní kamarády-běžce a relaxovali na vyhřátém trávníku, což pro nás bylo uprostřed listopadu o to vzácnější.

 

Zbytek krátkého pobytu jsme věnovali oceanáriu (L’Oceanogràfic), které bylo úchvatné. Je sice poblíž Ciutat de les Arts i les Ciències, ale trochu jsme bloudili po bývalém závodním okruhu F1 (další pozůstatek mírně upadající slávy Valencie).

“Závod a celou Valencii určitě doporučuji“

Samostatnou kapitolou bylo výborné jídlo. Valencie se považuje za místo vzniku Paelly a dělá se tu na několik způsobů. V restauracích se často objednávají jen mixované předkrmy “tapas”, což pro mě byla vždycky loterie, protože jsem nikdy nevěděl, co dostanu a kolik toho bude 😉 . Ale byly dobré snad všechny.
Závod a celou Valencii určitě doporučuji.

 

Otazky na beham@runtheworld.cz