Renesance na každém kroku, to byl marathon ve Florencii!
Není to tak dávno, co jsem se rozhodl zajet se podívat a proběhnout v největším městě Toskánska. Byl jsem tou dobou studentem na mé hostovské univerzitě Bocconi v Miláně, kde jsem strávil krásný půl rok spolu s ostatními CEMS studenty. Dlouho jsem se rozmýšlel, kam pošlu své nohy na další cestu. Nabízelo se spoustu variant, z nichž nejvíce jich bylo ve Francii, Švýcarsku a Španělsku. Dlouho to vypadalo na Marathon des Alpes Maritimes vedoucí z francouzkého Nice do Cannes. Nebylo lehké si vybrat a dlouho jsem se bránil koukat i v “domovské” Itálii. Naštěstí ale nakonec padla volba na Florencii. Důvody byly jednoduché, nebylo to daleko, byla to relativně levná možnost, je to krásné město s bohatou historii, výborné klima na podzimní běh a také fakt, že je to druhý největší marathon na apeninském poloostrově (po Římu). Osobně mám velmi rád akce, které pořádá Asics, ne snad proto, že dostane každý účastník funkční tričko, ale i ogranizace je na velmi vysoké úrovni.
Na můj celkem již 9. maraton jsem se dopravoval autem z Milána, spolu se svým kamarádem a také členem RtW Alexandrem, jenž přiletěl za mnou na tak trochu crazy italský víkend, jak se ukázalo na konci. Nebyl však jediným, jel se mnou také William Patino, super kamarád a výměnný student, který do Milána přijel z amerického Chicaga. Pro něj to byl první marathon, ale jinak byl velmi zkušený z crossů a různých kratších distancí, nikdy však neběžel více než 20km. Bylo dobré, že jsem ale měl parťáka na tréninky i mimo ně!. Pro něj byl tento maraton ještě specifičtější tím, že to byla taková pomyslná rozlučka za jeho evropskou zkušeností. Alex je můj dlouholetý kamarád pocházející z pařížského předměstí Versailles a v současnosti žije v Londýně. Je excelentním designerem a fotografem, ale v poslední době i koketuje s myšlenkou stát se aktivním hobby běžcem (UPDATE: běžel i letošní ročník Vltava Run, na nějž přiletěl last minute z Londýna).
Alexandre dorazil ráno do centra Milána, dali jsme krátkou prohlídku města a vydatný oběd a vyrazili na cestu. Cesta byla příjemná a v poslední fázi ji lemovaly některé známé toskánské vinice. Po přijezdu jsme dorazili na expo, které bylo velmi dobře značené, jednoduché na orientaci a s celou řadou zajímavých produktů k otestování. Jako první klad Florencie bude rozhodně tričko, nejsem velký fanoušek fialové barvy, ale velmi oceňuji netradiční design plný typických vzorů pro Florencii (růže atd). Jeho největší výhodou však je dlouhý rukáv, který není u tradičních památečních triček tak obvyklý. Po cestě z expa jsme zaparkovali a dorazili na ubytování, kde již čekal William, který dorazil do Florencie o den dřív. Večerní prohlídka města spolu s návštěvou známé galerie Uffizzi byla jen třešničkou na dortu. Nádherné město plné historických domů a nejrůznějších památek, z nichž za jmenování stojí: dóm Santa Maria del Fiore, Baptisterium San Giovanni, Palazzo Vecchio a nebo například Ponte Vecchio. Florenzie opravdu stojí za to, pokud jste fanouškem historie a nebo chcete vidět, kde žili slavní malíři, básníci a literáti. Opravdu je zde, na co se dívat. Večerní výstup na protilehlý kopec nám dal možnost podívat se na město z ptačí perspektivy. Trochu mi to připomínalo maďarskou Budapešt, možná díky majestátnímu dómu uprostřed města.
Mezinárodní večeře byla ve znamení pasty, která byla, jak už je v Itálii tradicí, al dente. Opravdu výborný zdroj energie, kterou jsme následující den potřebovali s Williamem oba. Bylo krásné počasí a na druhý den byly přichystány klidné povětrnostní podmínky a stoupající teplota od 12 do 17 stupňů, to vše za doprovodu slunce. Co více si přát?
Před spaním ještě odpovídám Williamovi na jeho zvídavé dotazy ohledně pocitů při maratonu. Snažím se ho namotivovat, když ne tak dávno jsem byl ve stejné kůži. Zvláštní to pocit vyprávět druhým o něčem, co jsem již devětkrát zdolal. Jediné, co jsem chtěl bylo, abychom to oba ve zdraví zvládli a hlavně si užili atmosféru Florencie, protože jestli něco Italové opravdu umí, tak je to fandit!
Ranní vstávání nikdy není příjemné, ale člověk si na to za ty roky asi zvykne. Jdeme na start v překrásné historické části města, klepeme se vzrušení. Alex je tam s námi a fotí to všudepřítomné napětí. Je tu start, loučím se s Williamem a jdu se zařadit za koníky do koridoru pro běžce okolo 3h15m a až tam si uvědomuji, že vlastně ani nemám žádný cíl. Stanovuji si v hlavě klasickou rovnici, kterou aplikuji na většinu svých závodů. Pod 3 je to sen, pod 3h15 je to paráda, pod 3h30 budu spokojený. S tímto v hlavě se vydávám na cestu. Nejenom, že Italové dobře fandí, oni umí i krásně rozproudit běžce ještě na startovní čáře. Ohlédnu se a vidím za sebou zpívajícího Williama, vím, že je na trati správně, že udělá vše, aby to dneska dal.
Tre, due, uno…via! A je to tady, plácám si s kolegy vedle a jdeme na to. Možná mi moc nepomohlo povídat si s neznámými běžci v koridoru, protože již od prvních kilometrů se jich držím. Přece v tom “kámoše” nenechám. Když ale na 15km kouknu na hodinky a vidím čas 59 minut, konstatuji, že tohle není tempo mělnického běžce, který si až moc navyknul studentskému životu. Zpomaluji a užívám si nádherné scenerie parků na okraji města. Téměř celá trať vede okolo řeky a člověk má opravdu, na co koukat. A nemyslím tím pozadí italských běžkyň, možná ☺. Nejenom tradiční památky, ale také věci jako stadion Fiorentiny, kde hrával v minulosti třeba Tomáš Ujfaluši. Půlmaraton probíhám celkem svěží, zvolňuji tempo, vím, že cíl bude ještě hodně daleko. Od 35. kilometru už jdu nejkrásnějším centrem města a více se kochám, než běhám. Přeběh přes unikátní Ponte Vecchio je něco, co ve svém maratonském deníčku budu podtrhovat ještě hodně dlouho. Opravdu velký zážitek, který osobně přirovnávám k přeběhu Karlova mostu v rámci pražského maratonu. Už se to blíží, 42 kilometru, poslední zatáčka, mumraj a rámus diváků i místního Dje mě nutí zrychlit. Jsem v cíli, beru medaili od výjimečně hezké dobrovolnice a říkám si, že tenhle maraton za to opravdu, ale opravdu stál! Medaile je také krásná! Celkově jsem nadšený. Tohle nebylo Maratona di Roma ani Barclays Milano City Marathon, tohle byl skutečný historický městský běh. Sbírám síly a užívám si stovky dobíhajících kolegů. Můj čas nebyl nikterak světový, stopky se zastavily na 3:27:02. Důležitější než časy ale pro mě vždy byl výsledný zážitek, ten byl v tomto případě obrovský.
Dvě hodiny na to doběhl William, štastný, vyčerpaný, ale živý a zdravý. Asi se možná ptáte, kde je ta crazy část výletu? Alex nás zrovna informuje, že jeho let zpět do Londýna je ten samý den večer. Na našich hodinkách je 4. hodina odpolední a do Milána to je ještě 3 hodiny cesty v klidném provozu. Rychle letíme přes město k zaparkované fabii a valíme zpět do Milána. Alex dorazil na letiště 15 minut před ukončením check-inu. Jeho italský odskok dodnes nechápu ale strašně mě těší, že mám okolo sebe někoho jako je on, protože přináší do života přijemné napětí (UPDATE: Alex při Vltava Run 2015 dorazil díky přebookovanému letu v půlnoci na ruzyňské letiště, když oba RtW týmy už spaly v zázemí bývalého JZD na Šumavě, na start se dostal žlutým autobusem druhý den ráno, aby letěl zpět do Londýna dvě a půl hodiny po doběhu 350km dlouhé štafety, napětí má asi prostě v krvi).
Závěrečné hodnocení? Rozhodně doporučuji Florencii každému, kdo má rád městské maratony, dobré jídlo a historii. Tím posledním toto místo opravdu čiší. Pro cestovatele bych se nebál spojit maraton s cestováním po okolí. Levnou variantou mohou být letenky do Milána a použití vlaku, autobusu, pro komunikativnější určitě BlaBla car (sdílení auta s ostatními, velmi levný a zajímavý způsob cestování po Itálii). Nedaleko Florenzie je také město Pisa známé pro svou šikmou věž, trochu dále nádherné pobřežní městečka známe pod názvem Cinque Terre. Florencie rozhodně není první volbou pro maratonskou cestu, já si osobně myslím, že by jí být měla. Mnoho lidí překvapí svou krásou a krásou svého okolí. Pokud by se dávaly hvězdičky jako u hotelů, tak tady je to rozhodně *****++. Negativem naší cesty mohl být jen poměrně krátký čas na objevování a muzea, kterých je ve městě spousta. To byl listopad 2014 a něco velkého muselo přijít, završení první nádherné desítky maratonů, v hlavě mi létali jenom blaznivé místa.
V případě jakýchkoliv dotazů na Florencii a místní maraton se neváhejte zeptat buď na vojtech.knespl@runtheworld.cz nebo nám napiště na náš Facebook!