Tak trochu historické maratonování v Košicích
Rok 2014 byl na svém začátku, když jsme s kamarády z naší běžecké skupiny RUN THE WORLD… řešili, kam spolu letos pojedeme (jako už několikrát) do světa na Marathon. Nápad jet do Košic mě moc zaujal a to hned z několika důvodů – marathon v Košicích letos ,,slavil,, 90 let od založení, což je asi nejstarší Marathon minimálně ve Střední Evropě a k této příležitosti měli pořadatelé pro účastníky připravené opravdu krásné medaile. Také jsem uvítal, že cesta s ubytováním nepřijde na velkou částku, protože na začátku roku 2014 jsem nebyl zrovna v balíku.
Po pár dnech, co jsme se s kamarády dohodli, že pojedeme do Košic, jsem si přez máminej účet zaplatil startovné závodu. Na máminej proto, protože nemám svůj účet (nemám rád banky, karty, poplatky a hlavně lidi v kravatě, co si hrajou na důležitý, když jsou v bance :D) Taky jsem se chtěl přihlásit včas, dokud byla nízká cena za brzké zaplacení.
Pak čas běžel…o Košicích se nemluvilo…najednou bylo září a já si řikal, že už bychom si měli najít nějaké to ubytování a taky pořešit dopravu. Překvapení pro mě bylo, když mi všichni, co říkali, že pojedou, řekli, že s výjezdem do Košic nepočítají. První, co mě napadlo, bylo, že se mi tam samotnýmu nechce, ale tak už jsem to zaplatil a v práci nahlásil dovolenou. Pojedu!
Na internetu jsem si vyhledal nějaké ubytování..chvilku trvalo, než jsem 14 dní před závodem našel volný hotel – povedlo se a je to fakt divný, že v hotelu, který byl jen přes ulici od startu a cíle, bylo volno:D. Pak jsem trošku váhal, jestli do Košic poletím letadlem a nebo jestli se mi chce trmácet vlakem. Letadlo bylo rychlý, ale drahý. Když jsem si pak v infocentru na nádraží v Kralupech dohodl noční vlak s lůžkem, byl jsem rád, že cestu vlastně prospím a probudím se až ráno v Košicích. Kdo by to řekl, že z Kralup nad Vltavou se dá vlakem dojet do Košic bez jediného přestupu.
Když jsem 3.října do toho vlaku nastupoval, už tak nadšenej jsem nebyl! 21.století a vlak jak z filmu Anděl na horách. Drncalo to jak motorák, průvodčí zamračená, lůžko tvrdý a spolupasažéři smrděli starobním pižmem. Celou cestu jsem se utěšoval tím, že někteří lidé nemají třeba vůbec kde spát 😀 No, ale tak přežil jsem to..dokonce jsem i na pár hodin usnul.
Když jsem v Košicích vylezl z nádražní haly, začal jsem se zajímat, kde bych se mohl nasnídat. Našel jsem moc pěknou cukrárnu, kde jsem si dal dortíky a kafe. Pak jsem došel k náměstí, kde mě uchvátila Urbanova věž. Aniž bych nějak hledal, našel jsem místo, kde se vyzvedávají startovní tašky s číslem. Bylo to v největším obchodním domě v Košicích hned vedle náměstí. No a když už jsem byl v tom obchoďáku, začal jsem shopingovat. Všiml jsem si, že v Košicích má hodně lidí na ulici zajímavé kalhoty a přesně tyhle kalhoty jsem našel v jednom z krámů! Hned jsem je koupil a doplnil je o hodící se k nim tričko a košili. Nové hadry jsem si nechal na sobě a už jsem si připadal jak místní chalan. Vyšel jsem z obchoďáku v novém oděvu a se startovním číslem, a že bych se už šel podívat, kde mám ten hotel. Ani jsem ho nemusel hledat, byl hned přes ulici. Tam mě moc pěkná dívka, co byla za recepcí, zavedla do mého rezervovaného pokojíku a řeknu vám, že takové bydlení bych si nechal líbit i doma:) Útulný pokojík s kuchyňkou a postelí nahoře v podkroví. Z okna pokoje jsem měl výhled na maník, co přes ulici připravovali start a cíl zítřejšího závodu (tribuny, toalety, mosty pro chodce…)
Chvilku jsem si odpočinul po cestě a vyrazil ještě trochu poznat město. Moc se mi v centru Košic líbilo! Večer byl na náměstí doprovodný program k zítřejšímu závodu a ani se mi nechtělo jít spát. Kdybych zítra ráno nemusel běžet ten Marathon, asi bych s místníma seděl dlouho do noci v pivnici. Slováci se uměj bavit.
Ráno jsem si vzal věci z pokoje a přesunul se na místní krytej bazén, kde byla šatna pro běžce. Tam jsem se převlékl do závodních hadrů a šel se rozcvičit. Během rozcvičky na mě ještě přišel břichabol. Klíče od pokoje jsem ještě měl a tak jsem šel problém vyřešit na klidnou toaletu v hotelu. Potom jsem už klíče od hotelu hodil do schránky na recepci a šel se rozcvičit do parku.
Na start jsem přišel akorát. Chvilku jsem si užíval pocitu mezi běžci, to místo…koukal jsem okolo sebe a bezstarostně čekal na výstřel. Všechny životní problémy jsem vypustil. Teď jenom já a 42 kilometrů.
PRÁSK a je to zase tady…už se běží. Lidi okolo fanděj a běžci jsou plní optimismu. Prvních 20 kilometrů mi uteklo strašně rychle..bežel jsem svižně a bylo na co koukat. Návrat na náměstí, kde se vbíhalo na druhý půlmaraton jsem si užil. Čas taky nebyl špatnej. Trať ve druhém kole byla asi 10 km stejná jako v prvním. Od 30. kilometru se běželo zase novými místy Košic. To už ale byl okamžik, kdy jsem se už nekochal krásami města,okolí a žen. To už jsem začal cejtit nohy. Přecijenom se dost velkou část běželo po kočičích hlavách a nohy dostávaly kapky. Od 35. kilometru jsem měl už křeče a po velkém boji sám se sebou jsem doběhl na náměstí, kde lidi vítali běžce, co finišovali. Náměstí je dlouhé asi 2 kilometry a tady už mě nic nebolelo, jak lidi fandí – běží se mnohem líp i po 40 kilometrech. Když jsem už byl před tribunou, co byla u cíle – udělal jsem pár gest abych víc roztleskal publikum. Řikal jsem si, že za tu dřinu bych si zasloužil pořádný přivítání v cíli! Lidi na tribuně nezklamali a byl to krásnej zážitek! Došlo mi, že pro tenhle okamžik jsem do Košic přijel. Koukl jsem na časomíru – tam čas kolem tří hodin a čtyřiceti minut – řikám si: no dobrý:) a mířim si to ke slečnám, co předávají na krk ty krásné medaile. Skloním hlavu a mám jí tam! Gratulace, díky, díky a jdu..teď rychle někam, kde si budu moct na chvíli sednout. Nohy mě moc nenesou. Vzpoměl jsem si, že v hale bazénu, kde jsem se převlíkal a nechal si věci, mají pohovky…ta představa, že si dokonce lehnu!! Neuvěřitelný je, že všichni běžci se jdou rovnou převlíknout do šatny a ani na jedné ze dvou pohovek nikdo není. Padám na jednu z nich…Lidi divně koukaj..řikám si, co je? Je to snad nevhodný ležet tady spocenej a v botech? Ale co..pohovky jsou stejně starý a nikdo mě tu nezná! 😀 Po chvilce váleníčka se jdu vysvobodit ze slanejch hadrů a pak další úleva ve sprše! Teplou, studenou, teplou, studenou… strašná úleva, kterou pochopí jen člověk, co uběhl maraton v Košicích!
Jen co jsem se oblíkl a dal trochu dohromady – vyšel jsem z budovy bazénu. První, co vidím je Mcdonald! Nejsem úplně fanda na Mekáč, ale strašnej hlad a nohy bolej – nikam dál teď nejdu! A hlavně v Mekáči je to rychlé – řeknu co chci, zaplatím a už můžu jíst. Čekání na jídlo v restauraci bych absolvovat nechtěl.
Tak si tam sedim na zahrádce, baštim nějakej ten burgr a hranolky, cola…na krku medaile pod stolem dvě nohy, co nevědí o světě! Po ulici choděj krásný slovenský holky, svítí sluníčko…pohodička..kdyby se teď zastavil čas a tenhle okamžik trval věčně, vůbec bych se nezlobil. Kdybych byl kuřák, asi bych si zapálil cigaretu, myslím si, že to byl právě ten okamžik, kdy kuřáci většinou kouřej! Já si ho užil po svém a po hodince se vydal ještě do města utratit poslední Eura, co mě tížila ve šrajtofli.. Mámě jsem třeba koupil zvoneček (ona je sbírá..už jich má fakt hodně a z různejch kouků světa). Vlak mi jel z Košic v 8 večer, tak byl ještě čas. A ten čas jsem už proseděl nejdřív v hospodě u dobrýho jídla a piva a potom v kavárně. V té kavárně obsluhovala moc krásná dívka..dali jsme se do řeči. A bylo to hrozně fajn. Dokonce jsem od ní jako pozornost podniku dostal mega velkej čaj s medem. Prý aby se mi cestou domu ve vlaku sladce usínalo:)
Těžko jsem se s Košicema loučil, ale tak doma je doma. Z Košic jsem jel o poznání lepším vlakem! Konečně jsem si připadal jako v 21.století. Vlak byl nový, moderní, čistý a slovenská stevardka byla velmi milá. To se s tou českou krávou na cestě do Košic nedalo vůbec srovnávat. V kupé jsem byl se sympatickým pánem a jeho asi desetiletým synem.. nesmrděli a dalo se s nima celkem dobře povídat. Na cestě domu se ve vlaku spalo mnohem líp. Ráno jsem přestoupil v Praze na vlak do Kralup a vrátil se zpět do ,,normálního,, života. Medaili z Košic jsem měl pořád na krku. Lidi u nás na mě na ulici koukali a prostě nechápali. Podle mě tady v Kralupech nemá nikdo ani ponětí, že vůbec existuje v Košicích maraton, co se běhá už 90let. Jediný, co tady lidi vědí o světě je to, že Malbora jsou o 3 koruny dražší než minulej měsíc!
Tak sportu zdar a snad brzo zas někam pojedem! Pojedem! Jako že všichni! 😀 A kdyby někdo chtěl vědět něco dalšího, tak mi klidně napiště na FB, nebo přímo na rtw mail beham@runtheworld.cz.