Malta Marathon 2017: slibný a slunečný začátek roku!

Cestou z práce

Tuhle na podzim jsem cestou z práce laboroval na tím, na jaký závod se tentokrát vydat. Venku sychravo, stěrače jedou na plný výkon. Hnus. Kritéria zněla jasně, co nejvíc z jara, abychom si prodloužili závodnickou sezónu, někam za teplem, cenově dostupné a někam, kde jsem ještě nebyl. Přijedu domů, zaparkuju, vařím kafe, otevírám internet a lovím v termínovce. Malta byla jasná volba.

Ty seženeš letenky, já zajistím ubytování

Nápad vydat se na marathon na Maltu jsem hned volal Vojtovi, psal Slávkovi a, v dnešní době to už jinak ani nejde, vytvořil událost na fejsbůku. Dalo se nás do kupy rovných 10. Chtěli jsme jet s mou lepší polovičkou oba = potřebovali jsme hlídání pro prcka. Abysme nezničili a hlavně neodradili babičky od dalšího hlídání, potřebovali jsme náš zájezd zkrátit na nejnižší snesitelnou míru. 4 dny je málo, 6 už moc, jedeme tedy na 5. 1den cesta, 3 dny na místě, 1 den cesta. Navrhli jsme pět dní, zbytek party akceptoval, začali jsme tedy plánovat. Slávek se vrhnul na letenky, já si vzal na starost ubytování, Lenka program.

Jak prdel na hrnec

Letenky se Slávkovi podařilo sehnat za naprosto fantastické ceny, stejně tak se povedlo i ubytování. Letenky tam byly s devítihodinovým přestupem v Římě, zpáteční s čtyřhodinovým přestupem v Londýně. Devět hodin na přestupu zní šíleně, ale naše průvodkyně udělala z nevýhody výhodu a na Řím naplánovala exkurzi. Ještě doma jsme zjišťovali kolik stojí bus do centra, kolik taxi, kde je úschovna zavazadel a kolik stojí, kde jsou památky, které chceme vidět, kudy vede nejoptimálnější trasa atp. Výsledkem byl přílet na letiště, taxi do centra k úschovně zavazadel, domluva s řidičem, že tady v 15:00, poté Španělské schody, Andělský hrad, Svatopetrské náměstí ve Vatikáně, Piazza Navona, Pantheon, Fontana di Trevi, Kapitol, Forum Romanum a třešnička na dortu Kolosseum. Ve tři nás už u úschovny čekal řidič. Vše sedlo jak prdel na hrnec, myslím, že díky organizaci. Návrat na letiště byl přesně za šest hodin – a to jsme stihli i pravé nefalšované Italské espresso a pizzu. Po leteckém přesunu na Maltu nás čekalo taxi, takže přesun na byt do Gziry byl už rychlý. Byt jsem zařizoval přes Airbnb, musím říct, že přesně odpovídal popisu a fotkám na webu. 3 ložnice, kuchyně s obývákem a 2 koupelny.

Už tam není

Ráno vyrážíme se Slávou do půjčovny Budget pro auta, nabíráme zbytek a tradá na severněji položený ostrov Gozo. Úzké uličky, cizí auto, volant vpravo, jízda vlevo, fakt paráda. Ještě, že jsem měl v autě čtyři úžasné navigátory. Pozor přednost z leva! Stůj! Jeď! Bacha zrcátko! Trajekt na Gozo trval půl hodiny, stihli jsme Xaghra, Ggantija, Victorii, Dwejra lake a Azurové okno – skalní bránu na pobřeží (taková Pravčická brána v moři). Bohužel v den našeho odletu domů podlehla bouři a už tam není. Nestojí, zhroutila se a spadla do moře. Spěcháme na trajekt, vyzvedáváme čísla, dáváme lehkou večeři a šup do postele. Zítra nás čeká to, proč jsme tu.

Den s velkým M

Odvoz závodníků na start probíhal jak po másle, na předem definované místo najížděly na šestou ranní autobusy a odvážely závodníky na start do Mdiny. Tady se jich na start postavilo něco okolo jednoho tisíce. 7:30, výstřel, jdeme ne to! Trať povětšinou rovinatá nebo mírně z kopce, i příjemných 15 stupňů bylo. Jen ta jarní forma nic moc, na 20-tém kilometru se mi začíná chtít na velkou, od 25-tého kilometru si vyčítám, že jsem to prvních 10 km tak napálil, od 30-tého se těším víc na WC než na medaili, jezdím očima podél trati, vlevo, vpravo, hledám, kde bych si ulevil, nic! Co, že bych to položil za tu dodávku támhle?! Kur*a bába s čoklem, tak zas nic. Až na 40-tém se poštěstilo, probíháme kolem stavby, dělníci tam měli TOI-TOI ky. Labůůůůžo!!! Tady bych dal organizátorům mínus. Jedno velké hnědé mínus! Jinak to ale měli zmáknuté! Blíží se poslední kilometr, na efekt zrychluji, zvedám kolena, natahuji krok, to aby na kameře a na fotkách dobře vypadalo. V cíli zmrzka, ionty, banány, vše jak má být. Za cílem mě už čekají ostatní, děláme pár fotek, jdem se umýt a vyrážíme do Mdiny, kouknout se na Dingli Clifs a na nevybuchlou bombu do Mosty. Večerní pivko bylo hodně rychlé a hodně ospalé.

Koupačka

Nejlepší podívaná na Blue grotto je z moře a brzy ráno. Proto sedáme hned ráno do aut a jedeme k Blue grotto, jezdí tam lodičky, tak jednu najímáme a jdem si užít opravdu parádní podívanou. Co by to bylo za dovolenou k moři, aby neproběhla koupačka, popojíždíme tedy na pláž a v 15 stupních vzduchu i vody se oddáváme osvěžující koupeli. Po koupeli jsme dotankovali auto do plna, vrátili ho a vydali se na 90-ti minutovou plavbu po zálivech mezi Sliemou, Valettou a trojměstím. Večer jsme ještě dali rychlou prohlídku Valetty a pak se jali u zlatavého moku hodnotit naší běžeckou minidovču. Zhodnotili jsme to na jedničku s hvězdičkou. Všechno klaplo, užili jsme si jak Maltu, tak závod a hlavně se sešla super parta!

Hurá domů

Naše poslední ráno bylo jasné, zabalit, předat byt a v 9:30 být ready na odvoz na letiště. Strašně foukalo a asi byly i velké vlny. No možná proto v tento den spadlo azurové okno. Letadlo mělo pro velké poryvy větru 30 min. zpoždění. Nic to nevadilo neb jsme měli v Londýně 4 hodiny. Tímto 3 a půl, takže stále OK.

Oficiální web závodu: www.maltamarathon.com

Kdyby cokoliv, neváhejte napsat na beham@runtheworld.cz